Dnes je 01. 10. 2024
svátek má Igor

Jan Riedl: Jdu rád vlastní cestou

Pokud mám správné informace, tak Jan Riedl je jediným z deseti českolipských kandidátů na místo senátora, který nejde do voleb s podporou nějakého politického subjektu.

V obecních volbách však kandidoval jako nezávislý za ANO. Mé dotazy se tak logicky točily i kolem toho, jestli existuje nějaká dohoda mezi ním a hnutím. Jak je jeho zvykem, neodpovídá stylem no comment, ale trpělivě vše vysvětluje.

Na Českolipsku jste jediný, kdo si troufl sesbírat podpisy a jít do senátních voleb čistě sám za sebe. Kolik podpisů jste nakonec posbíral a z jakých skupin jsou vaši podporovatelé?

Mám stejné informace jako vy. Protože jdu rád vlastní cestou a dávám přednost nezávislosti jak politické, tak ekonomické, proto jsem zvolil náročnější postup. Se sběrem podpisů mám zkušenost již z roku 1994, kdy SPOR (Společnost pro obnovu a rozvoj kandidovala do zastupitelstva České Lípy) a tehdy 21 kandidátů sbíralo 3 000 podpisů. Už jsem zapomněl, že získat podpisy není tak úplně snadné. Nashromáždil jsem 1905 podpisů pro účely petice. Další stovka nesplňovala požadované parametry. Asi 20 procent podpisů jsem opatřil osobně, ale pomáhala mi i rodina, kamarádi, klienti a podporovatelé. Nezaměřoval jsem se na žádnou speciální skupinu, ale ženy jsem vyhledával více.

Když mi ale nabídl devadesáti tří letý Míla Kolínský pomoc se sběrem podpisů, měl jsem slzy v očích.

V zastupitelstvu města jste jako nezávislý, ale z kandidátky ANO. Existovala nějaká dohoda, že ANO proti vám nebude stavět protikandidáta?

Žádná takováto dohoda uzavřena nebyla a není.

Domníval jsem se, že hnutí svého kandidáta postaví a o opaku jsem se dozvěděl před měsícem. Žádný oficiální návrh za celé dva roky práce v zastupitelstvu, abych kandidoval za hnutí ANO na post senátora, jsem nedostal. Je ale pravdou, že na počátku letošního roku, ještě před nominací jednotlivých stran, jsem sdělil paní starostce, že do Senátu kandidovat nebudu. Měl jsem pro to i jiné vážné důvody, které se mi podařilo vyřešit. Neumím ani vyhodnotit, komu tato skutečnost prospěje a komu ublíží.

Vy víte, že máte celá léta mé sympatie (a to jsem více než deset let nevěděl, že máme společného předka), ale přesto mi vaše spolupráce s ANO nevoní. Jak hluboká vaše spolupráce s ANO je?

Před volbami 2018 jsem měl několik nabídek, abych podpořil různá volební uskupení. Nejblíže jsem měl k PRO Českou Lípu a k Živé Lípě. Ambici na funkci starosty jsem neměl, ale také nabízené 12. místo na kandidátce Živé Lípy mi nepřipadalo zcela adekvátní. Navíc bych ze 6. místa, díky očekávaným preferenčním hlasům, zřejmě přeskočil Romana Málka, což jsem nechtěl. Klonil jsem se spíše k tomu, že kandidovat nebudu vzhledem ke svému věku. Když si se mnou domluvili schůzku zástupci hnutí ANO, okamžitě mne napadlo, že také chtějí, abych za ně kandidoval. Jako elegantní odmítnutí jsem zvolil, z mého hlediska nesplnitelný požadavek, podpory při kandidatuře do Senátu. Požadavek nebyl odmítnut, s tím že bych podporu mohl získat, ale vše bude otázkou budoucích rozhodnutí. Protože jsem Ing. Volfovou považoval za nejlepšího kandidáta na starostu z nabízených možností a zároveň jsem chtěl být součástí vládnoucí koalice, abych mohl více uplatnit své názory, souhlasil jsem, že budu na kandidátce hnutí ANO jako nestraník. Opozice jsem si v minulosti užil dost a předpokládal jsem, že Ano a Živá Lípa ve volbách zvítězí. Komunální volby osobně chápu tak, že jde více o lidi a práci než o strany. To už neplatí ve volbách krajských či celostátních.  Klady i zápory svého rozhodnutí jsem připraven nést.

Má spolupráce v zastupitelstvu jak s hnutím ANO, tak s koaličními partnery je dána koaliční smlouvou.

Dosud jsem nezaznamenal žádný požadavek, který by byl nedemokratický na úrovni města. V rámci koalice mohu uplatňovat i odlišný názor, který je v některých případech akceptován a není na mne vznášen požadavek, abych hlasoval shodně s koalicí, pokud mám ve věci podstatné výhrady. Názory si však vyjasňujeme při koaličních jednáních ve snaze zjednodušit jednání zastupitelstva.

Na druhé straně mi hnutí ANO neprojevilo důvěru, že by mne, jako druhého nejúspěšnějšího kandidáta v celé České Lípě, nominovalo do rady města.

Můžete pro naše, zejména mladší čtenáře, shrnout vaši politickou kariéru. V zastupitelstvu města jste už poněkolikáté a aspoň já si vás pokaždé pamatuji z kandidátky jiného subjektu. Ale nikdy jste v žádné straně nebyl.

Vaše informace jsou zcela správné. V letech 1994-1998 jsem byl zvolen za shora zmíněný SPOR, což bylo uskupení lidí, které si dávalo za cíl postavit rozhlednu na Špičáku. Záměr neměl dostatečnou občanskou podporu, a proto sdružení ukončilo svou činnost.

Pak jsme byli již pohodlní sbírat podpisy, takže jsme museli vyhledat subjekt, který v České Lípě kandidovat nechtěl, ani nepůsobil, ale byl ochoten navrženou kandidátku podat. Dvakrát jsem takto kandidoval za Demokratickou regionální stranu a jedenkrát za hnutí Sport a zdraví.

V devadesátých letech jsem přicházel v úvahu jako možný kandidát do vedení města, ale vždy jsem dal přednost své advokátní kanceláři. Krátká práce v radě města byla ukončena mojí abdikací, když jsem možná až úporně vyžadoval dodržování právních předpisů. Také nedostatek životních zkušeností se někdy snoubil s ukvapeným řešením věcí. V této době jsem se nejvíce zaměřoval na oblast sportu, kdy jsem dokázal prosadit umělý povrch na atletickém stadionu a podporoval jsem i výstavbu hal (tenisové a víceúčelové), byť řešení nebyla ideální.

Od práce v zastupitelstvu jsem si odpočinul v letech 2010-2018, když jsem jedenkrát nekandidoval a jedenkrát Unie pro sport a zdraví nedosáhla na pětiprocentní hranici. 

A jak jste vůbec uzrál k rozhodnutí zúčastnit se senátních voleb?

Na počátku roku 2020 jsem o kandidatuře neuvažoval, neboť jsem se zcela zaměřoval na advokátní praxi. Svůj záměr jsem přehodnotil v době, kdy se mi podařilo během koronavirové krize vyřešit dva velké právní případy. Dospěl jsem k závěru, že nemám žádný rozumný důvod nekandidovat již proto, že si myslím, že nejsem o nic horší než jiní možní kandidáti.

Práce senátora by mne bavila, dělal bych ji rád a věřím, že pro ni mám i odborné předpoklady a životní zkušenosti. Přiznávám, že mám touhu se v Senátu výrazně prosadit po odborné stránce.

Sledoval jste práci svých předchůdců na Českolipsku? Máte odvahu jejich mise nějak zhodnotit?

Práci MUDr. Miroslava Coufala jsem nesledoval, MUDr. Karla Tejnoru považuji za zkušeného regionálního politika, který se dle mého názoru podřizoval rozborům a stanoviskům své strany, tedy ODS, ale právně se prosadit nemohl. Rozhodně nebyl výrazným senátorem, i když má značnou oblibu u svých pacientů. Obdobné hodnocení dopadá i na Ing. Karla Kapouna s tou výhradou, že prezentoval stanovisko ČSSD, a že využil silného politického postavení této strany v době voleb.

Jelikož současný senátor Jiří Vosecký je mým protivníkem, ať jeho práci zhodnotí voliči. Ve svých propagačních materiálech přibližuje pan senátor své výrazné úspěchy. Dle mého názoru je dosud před většinou svých voličů úspěšně skrýval.

Zajímá mě váš pohled jako někoho s právním vzděláním na užitečnost Senátu. Díval jsem se, že většina obdobně velkých států tuto instituci zrušila jako nepotřebnou.

Senát má nezpochybnitelnou důležitost v systému státní moci, např. při jmenování ústavních soudců prezidentem. Může zabránit, aby ústavní soud nebyl ovládán jedním právním názorem.

Obecně je však nutno přiznat, že význam Senátu je snižován jeho složením, kdy pro strany je prioritou oblíbenost kandidáta před jeho erudicí. Také časté přehlasování Senátu sněmovnou snižuje jeho autoritu. Naopak společenská prestiž některých senátorů, jejich vystupování a názory mohou společnost pozitivně ovlivňovat. I když se jedná o výjimečné případy, pak vydávání zákonných opatření v době rozpuštění sněmovny je logicky součást našeho právního systému.

Jen kvalitní a vyspělá společnost si může dovolit dvoukomorový parlament. Je otázkou, jak budeme současný stav naší republiky hodnotit my. Osobně bych se ale za zrušení Senátu nezasazoval.

Není dvacet let Senát jen brzdou pravice před rozjíždějící se levicí, a opačně?

Určitě vzájemnou brzdou je, ale domnívám se, že je to jeden z jeho úkolů, který je ku prospěchu věci. 

Díval jste se, kolik je v současnosti v horní komoře senátorů s právnickým vzděláním?

Pokud jsem dobře počítal, tak pět a z toho třem končí mandát. Pro mne jde o velkou slabinu současného Senátu. Správné umístění pozměňujícího návrhu, vystižení struktury právní normy, provázanost jednotlivých částí zákona, na to by měl být schopen reagovat senátor okamžitě. V tomto směru bych nepotřeboval ani asistenty, ani stranické právní rozbory.

Pokud má Senát zákonodárnou iniciativu, měl my ji také umět využít a nespoléhat se pouze na kvalifikované úředníky.

Senátor může jako jakýsi ombudsman či lobbista pomoci svému regionu. Chystáte se na něco takového v případě zvolení? Máte témata, kterými chcete voliče zaujmout?

Třicet pět let poskytuji drobnou právní pomoc, ale také zastupuji občany ve složitých právních sporech. Vím, co obnáší být ombudsmanem, byť v okresním měřítku. Přestože tuto činnost budu vykonávat dál, bude to v mém případě spíše okrajová záležitost. Kancelář ombudsmana má 150 zaměstnanců a rozpočet 170 mil. Kč. I když čísla vydělím 100 (počet senátorů 81), přesto žádný kandidát nemůže efektivně tak velkému množství voličů v našem regionu (přes 100 000) pomoci a ani k tomu nemá finanční zázemí. Pokud bych odpověděl jinak, tak bych lhal. Jen v České Lípě je 30 vytížených advokátů, existuje řada psychologů, psychiatrů, obecně prospěšných společností, kteří jsou oborně leckdy lépe vybaveni než já sám. Porada senátora by spíše měla směřovat ke správnému postupu než k úplnému vyřešení věci.

V Senátu chci odvádět poctivou odbornou právnickou práci. Nejdříve bych si musel zajistit respekt a uznání kolegů, a pak teprve mohu očekávat jejich podporu v mých stanoviscích. Chci, aby Českolipsko mělo senátora, kterého si váží nejen v Senátu, ale na kterého budou voliči rádi vzpomínat i po ukončení jeho mandátu. Láká mne zákonodárná iniciativa v oblasti sportovního práva, občanského soudního řádu, který je z roku 1963, ale rovněž nezapomínám na důchodovou reformu. Představte si, že od pracovníka je jeden den vyžadováno stoprocentní nasazení a druhý den jako důchodce nedělá nic. Určitě se cítí zbytečný. Využití znalostí starších lidí při zaškolování a postupné snižování pracovních úvazků, jsou myšlenky hodné dalšího rozvedení.

Kompetence senátora prakticky neumožňuje vyřešit konkrétní problémy regionu. V opačném případě se člověk pohybuje na hraně zákona nebo si přisvojuje zásluhy jiných. Nechci jako neodborník zasahovat do věcí, kterým dobře nerozumím nebo ve kterých jsem vyslovený laik. Nyní je v poslanecké sněmovně návrh zákona o lobbingu, a byl bych velmi rád, kdybych se k němu směl jako senátor vyjádřit. V řadě případů klientů naší kanceláře bylo rozhodováno o tom, zda zneužívali či nezneužívali svoji pravomoc, když lobbovali pro záležitosti nepatřící do jejich kompetence. Bohužel advokátní mlčenlivost mi neumožňuje být konkrétnější. Jediné přípustné ovlivnění obecného názoru je tehdy, když uznávaná osobnost veřejně projeví svůj názor. Správně ale by senátor měl prezentovat většinový názor svých voličů, a nikoliv jen svůj názor osobní.

O vaší houževnatosti svědčí i desítky uběhnutých maratonů. Když jsme spolu dělali rozhovor naposledy, měl jste jich už na kontě přes šedesát. Pohnulo se toto číslo nahoru?

Nikoliv. Mému věku již maratony neprospívají. Myšlenka na rozlučkový maraton však stále trvá.

Nyní mám namířeno více na start běhů charitativních.

Jak se udržujete v kondici v současnosti?

V posledních deseti letech jsem se více věnoval tancování, tenisu a posilování. Jsem velmi rád, že se na mých kloubech a šlachách zatím neobjevily důsledky „oběhnutí zeměkoule“.

Kandidatura mi však velí, abych byl zcela fit, takže nyní hodinu denně ostře chodím při tepové frekvenci 120 tepů za minutu. Musím však přiznat, že občas zvítězí pohodlnost, takže postavu ještě nemám podle svých představ.

Pojďme na rodokmen, lépe řečeno na váš vztah k Českolipsku. Já ze svého rodokmenu vím, že váš rod pochází z Mladoboleslavska. Vy jste se tu už narodil?

Ano, jsem Českolipák, po druhé světové válce přišel otec a jeho tři bratři na Českolipsko, strýc Josef Rýdl byl ředitelem Českolipského gymnázia, který byl ze své funkce odvolán 26. 2. 1948. Strýc Jaroslav byl učitelem v Doksech a strýc Stanislav pracoval v advokátní kanceláři otce. S maminkou uzavřel otec sňatek v roce 1950. O tři roky později jsem se v České Lípě narodil. Oba rodiče skutečně pocházejí z Mladoboleslavska a bylo pro mne příjemným zjištěním, že se naše rody protínají.

Do osmé třídy jsem chodil do ZŠ Zahrádky, 9. třídu a SVVŠ jsem absolvoval již v České Lípě. Zde jsem se také učil hře na klavír v prvním cyklu ZUŠ. Po vystudování právnické fakulty v Praze (rok 1976) a absolvování roční vojenské služby, již trvale pracuji v České Lípě, nejprve jako civilní soudce a od roku 1983 jako advokát. V České Lípě jsem se také v roce 1983 oženil a od roku 1990 mám se svou manželkou JUDr. Hanou Riedlovou společnou advokátní kancelář. 

Dokážete nějak definovat, jaký máte k Českolipsku vztah?

Jsem až přehnaným patriotem Českolipska. Na změny si špatně zvykám. Přestože bylo mým přáním učit na vysoké škole, právě kvůli vztahu k místu, kde jsem se narodil, prožil dětství, školní léta, sportoval a závodil a měl řadu kamarádů, vždy převážilo rozhodnutí zůstat na Českolipsku.

Mám nesmazatelný zážitek, když má učitelka tělocviku ze ZŠ byla hrdá na to, že jsem jako její žák dokončil New Yorský maraton. Dodnes mi každý úspěch lidí z našeho regionu, a to nejen ve sportu, přináší radost.

Na Českolipsku jsem se narodil, žiji zde, a proto bych za něj rád bojoval i v Senátu Parlamentu České republiky. Až budu stár, tak zde dopíši i poslední stránky svého života. 

---

JUDr. Jan Riedl – narozen dne 27.3.1953 v České Lípě, studoval na SVVŠ v České Lípě, po maturitě navázal na rodinnou tradici a vystudoval Právnickou fakultu Univerzity Karlovy v Praze. V roce 1978 složil rigorózní a justiční zkoušky. Po škole a vojenské službě nastoupil jako justiční čekatel u Krajského soudu v Ústí nad Labem, v letech 1979 – 1983 pracoval jako civilní soudce u Okresního soudu v České Lípě. V roce 1983 navázal na svého otce a stal se advokátem v České Lípě, přičemž dosud advokacii aktivně vykonává.
Nikdy nebyl členem žádné politické strany, je dlouholetým zastupitelem města Česká Lípa (5. volební období). Celý život se věnoval atletice, a to i jako mezinárodní rozhodčí a trenér. Absolvoval přes 60 maratonů, mimo jiné v New Yorku, Paříži, Monaku, Káhiře, jeho osobním rekordem je zdolání maratonské vzdálenosti v čase 2h a 38 minut. Dvakrát absolvoval i závod na 100 km ve Francii. Věnoval se běhu na lyžích, 9x se účastnil Jizerské 50 a 2x 90 km Vasova běhu.
Je 37 let šťastně ženat, má dvě zletilé, provdané a soběstačné dcery a 4 vnoučata. Charakterizuje jej vytrvalost, k jeho zálibám patří hra na klavír a zahrádkaření. S manželkou chovají německého ovčáka jménem Endy a několik koček.

Předešlé rozhovory: Libor Šmejda a Petr Jeník.

JUDr. Jan Riedl – narozen dne 27.3.1953 v České Lípě, studoval na SVVŠ v České Lípě, po maturitě navázal na rodinnou tradici a vystudoval Právnickou fakultu Univerzity Karlovy v Praze. V roce 1978 složil rigorózní a justiční zkoušky. Po škole a vojenské službě nastoupil jako justiční čekatel u Krajského soudu v Ústí nad Labem, v letech 1979 – 1983 pracoval jako civilní soudce u Okresního soudu v České Lípě. V roce 1983 navázal na svého otce a stal se advokátem v České Lípě, přičemž dosud advokacii aktivně vykonává. 
Nikdy nebyl členem žádné politické strany, je dlouholetým zastupitelem města Česká Lípa (5. volební období). Celý život se věnoval atletice, a to i jako mezinárodní rozhodčí a trenér. Absolvoval přes 60 maratonů, mimo jiné v New Yorku, Paříži, Monaku, Káhiře, jeho osobním rekordem je zdolání maratonské vzdálenosti v čase 2h a 38 minut. Dvakrát absolvoval i závod na 100 km ve Francii. Věnoval se běhu na lyžích, 9x se účastnil Jizerské 50 a 2x 90 km Vasova běhu. 
Je 37 let šťastně ženat, má dvě zletilé, provdané a soběstačné dcery a 4 vnoučata. Charakterizuje jej vytrvalost, k jeho zálibám patří hra na klavír a zahrádkaření. S manželkou chovají německého ovčáka jménem Endy a několik koček. 
JUDr. Jan Riedl – narozen dne 27.3.1953 v České Lípě, studoval na SVVŠ v České Lípě, po maturitě navázal na rodinnou tradici a vystudoval Právnickou fakultu Univerzity Karlovy v Praze. V roce 1978 složil rigorózní a justiční zkoušky. Po škole a vojenské službě nastoupil jako justiční čekatel u Krajského soudu v Ústí nad Labem, v letech 1979 – 1983 pracoval jako civilní soudce u Okresního soudu v České Lípě. V roce 1983 navázal na svého otce a stal se advokátem v České Lípě, přičemž dosud advokacii aktivně vykonává. 
Nikdy nebyl členem žádné politické strany, je dlouholetým zastupitelem města Česká Lípa (5. volební období). Celý život se věnoval atletice, a to i jako mezinárodní rozhodčí a trenér. Absolvoval přes 60 maratonů, mimo jiné v New Yorku, Paříži, Monaku, Káhiře, jeho osobním rekordem je zdolání maratonské vzdálenosti v čase 2h a 38 minut. Dvakrát absolvoval i závod na 100 km ve Francii. Věnoval se běhu na lyžích, 9x se účastnil Jizerské 50 a 2x 90 km Vasova běhu. 
Je 37 let šťastně ženat, má dvě zletilé, provdané a soběstačné dcery a 4 vnoučata. Charakterizuje jej vytrvalost, k jeho zálibám patří hra na klavír a zahrádkaření. S manželkou chovají německého ovčáka jménem Endy a několik koček. 

Komentáře

Re: Jan Riedl: Jdu rád vlastní cestou

Už jsem nechtěl nic komentovat, ale toto tvrzení : "Rozhodně nebyl výrazným senátorem, i když má značnou oblibu u svých pacientů." je osobní a zdá se všeobecně zde vnímáno, ale není až tak pravdivé.

Celých 6 let jsem byl čelen Výboru pro EU záležitosti, projednávali jsme legislativu EU, navrhovali usnesení senátu, který svým usnesením má možnost blokovat rozhodnutí Rady. Bohužel tato činnost je v ČR velmi podceňovaná a zúžuje se na výkřiky populistů o diktátu z Bruselu. V té době Českolipská ODS žila výpovědí smlouvy s Vettem a prodejem akcií ČLT a.s.a byli rádi, že jsem odstaven na vedlejší senátní koleji.

Na podzim 2007 si pan Petr Skokan proloboval kandidaturu do Senátu PČR. Tedy ztratil jsem jakoukoli motivaci něco pro místní ODS dělat. Navíc jsem měl výpověď z prostor ve staré nemocnici Pod Holým vrchem, kterou jako hejtman prodal a nikdy jsem se netajil, že povolání chirurga je moji prioritou a politika až ta druhá, i když musím přiznat, politikovi se jednodušeji vydělává, než doktorovi.

Myslím, že ani legislativně jsem nezahálel - dva roky jsme řešili služební zákon, kdy protivníci byli silní - Stanislav Gross a Ivan Langer. Zjištění, že se významně mění zákony schválené sněmovnou a předložené senátu bylo poměrně skandální, ale vyšší moc zabránila většímu zveřejnění.

Osobně si cením, že jako člen VEUZ jsem navrhl výboru a pak plénu Senátu PČR negovat návrh EK k zavedení celoevropského registru dárců orgánů. Důvod byl, že v EU již existují dvě organizace, které se tím zaobírají, ČR měla již v té době solidní zákon a mohla jít dobrým příkladem. Byla by to duplicitní agentura k ničemu. Skutečně to komisařka stáhla. Ušetřil jsem EU i národním státům dost peněz. Ale to je pro mne jen osobně, že jsem nebyl až tak politická příživa.

Nahoru

Re: Jan Riedl: Jdu rád vlastní cestou

Zajímavé postřehy. Škoda, že jsem se všech kandidátů nezeptal na zásadní věc - jestli je pro ně práce v Senátu prioritou.

Nahoru