Narodil se v roce 1943 v Praze a původně se vyučil zámečníkem, nicméně již v 17 letech se začal věnovat herectví. Chvíli působil ve Slováckém divadle v Uherském Hradišti, následně v brněnském Státním divadle, později byl členem Městských divadel pražských a od roku 1979 je členem Národního divadla, kde ztvárnil mnoho úžasných rolí.
Novinkou je, že Václav Postránecký zpracoval osudy dobrého vojáka Švejka do nového jevištního tvaru, který bude mít premiéru už 6. listopadu v pražském Divadle Hybernia. V hlavní rolich uvidíte Dalibora Gondíka,Václava Vydru, Lukáše Vaculíka, Jana Čenského, Pavla Landovského, Ivana Vyskočila, Jana Rosáka, Jiřího Krampola, Janu Švandovou, Hanku Křížkovou a další.
Na jeviště Jiráskova divadla v České Lípě ovšem zavítal s černou komedií Moje teta, tvoje teta. Před představením jsme si povídali o dobrém víně, rybách a jeho tvorbě.
Jste nejen režisér nové verze Švejka, ale i autorem libreta. Proč zrovna toto Haškovo dílo?
"Splnil jsem si svůj sen. Scénář připravuji s přestávkami už řadu let. Švejka prostě miluju. Nepůjde ovšem o muzikál, ale o veselou hru se zpěvy a tanci. Divadelní adaptace světoznámého románu Jaroslava Haška se počítají na desítky, ale verze v Hybernii se bude lišit nejen písničkami ve stylu staropražských lidovek, ale především absencí vlivu Josefa Lady, který je v českém kulturním kontextu se Švejkem neodmyslitelně spojován, což je chyba. Proto na jevišti nebude Švejk tlustý piják piva, to by Hašek nikdy nedovolil, ale bude to normální mladý muž. Se Švejkem je to stejné jako s Biblí nebo otčenášem. To je dílo, ve kterém se nedá a nesmí improvizovat," říká Postránecký a slibuje, že jeho divadelní verze Švejka nezmění z Haška ani písmenko.
Často jste hrál v seriálech pro děti. Máte děti rád a jak se Vám s mládeží před kamerou pracuje?
"Musím říci, že nastávající mladí herci jsou opravdu úžasní. Řada z nich má obrovský talent a naději se v herectví opravdu prosadit. Co se týče dětí, tak ty mám samozřejmě rád. Kdo by je rád neměl? Snad jen Herodes a ta zlá babka z perníkové chaloupky. Čím je člověk starší, tím má nějak víc trpělivosti, takže já s manželkou kazíme naše vnoučátka. A tak to má být."
Jaký styl humoru máte rád?
"Smích mám moc rád a rád také hraji v komediích. Mě potěší mimo hrubého, křečovitého a vulgárního humoru úplně všechno. Vedle úžasných kreslených vtipů pana Bartáka, které přímo miluji, to mohou být i komedie v televizi. Nepreferuji žádný zvláštní humor."
A co Vás víc uspokojuje: být hercem, či režisérem?
"Když režíruji, tak se nemusím učit ty spousty dlouhých textů, ale zase když hraji, tak netrpím jako režisér. Režisér totiž hrozně trpí."
Proč?
"Protože má svou určitou představu, a je hrozně bolestné nadchnout pro tu představu ještě další lidi. Nejde to jen tak lehce."
Ví se o Vás, že jste znalec a milovník vín. Máte i Vy svůj sklípek a svůj vinohrad?
"Svůj sklípek mám, ten je postaven podle sklípku Josefa Somra a je přesně takový, jaký má být. Co se týče vinohradu, tak maličký vinohrádek mám a mám obrovskou radost, že rodí úžasné hrozny. Je to révová odrůda, kterou mi vypěstoval můj kamarád a vinař z Mělníka."
Někteří lidé si k vínku dopřávají doutník nebo dýmku. Jak se na tento styl díváte jako znalec vín?
"Osobně to nepovažuji za vhodné, dým totiž ničí a potlačuje chuťové buňky a tím pádem si člověk nemůže pořádně vychutnat tu pravou chuť vína. Což má za následek, že se tak ochuzuje o tu lahodnost a rozmanitost. Kouřit se může u piva, tam to myslím tolik nevadí. Ale já pivař nejsem."
Pokud si dobře pamatuji, rád chodíte i na ryby. Jak často se dostanete k vodě s prutem?
"Ryby chytám rád, ale mám tak málo času, že se na ně dostanu občas pouze v létě. Jinak ale, když jsem u vody, snažím se zkoušet všechno možné, abych nějakou tu šupinatou krasavici přelstil. Velmi rád lovím dravce na přívlač, kapry na položenou na žížalu a různé jiné nástrahy. Úspěchy jsem měl i na srkačku."